Ta zpráva vlastně není nijak překvapivá, přestože váhu takzvaně ideální, od které by se nadváha měla počítat, nejspíš nikdo nezná a pracujeme tu tedy s hodnotou stejně imaginární, jako je třeba růst HDP.
Proč vlastně je mírná nadváha lepším předpokladem pro delší zdravý život? Dá se říci, že ze stejných nebo podobných důvodů, proč se ženy dožívají vyššího věku než muži. Platilo to od nepaměti: Muž uloví mamuta a pak se nechá obdivovat a při pasivním odpočinku předstírá, že se připravuje na další jednorázový hrdinský čin, zatímco žena trpělivou a vytrvalou drobnou prací z toho mamuta připravuje pokrmy, vydělává kůže a opečovává svého hrdinu.
A právě zátěž vytrvalostního charakteru je, jak vám potvrdí každý kardiochirurg, základem zdravého srdce a krevního oběhu, zatímco hrdinové umírají mladí. Tu se vymkne mamut kontrole, onde praskne důležitá cévka při tom hrdinském vzepětí a náš hrdina končí, v lepším případě jen pochroumán, což ovšem do budoucna zhoršuje jeho vyhlídky na dlouhý život ve zdraví.
Mužů se rodí více než žen v poměru přibližně sto šest na sto, a přece je na světě žen více než mužů, a to i v zemích, které už mnoho desítek let nepoznaly válku. Čím to vlastně je způsobeno?
První statisticky zjistitelný úbytek chlapců přichází ve věku okolo šestnácti, sedmnácti let, kdy si chlapci pořídí motorky a se schopnostmi začátečníků mají ambice mistrů. Někteří z nich toho mistrovství nakonec dosáhnou, ale opravdu jen někteří...
A pak přijde pracovní kariéra. I když ve spoustě povolání dosáhla feminizace vysokých hodnot, jsou profese, kde tomu tak není: armáda, policie, hasiči, horníci, slévači – pohříchu profese, ve kterých k pracovním úrazům a někdy i smrtelným, dochází jistě častěji než v kanceláři.
A koho byste očekávali na zahraničních vojenských misích, při hašení požáru nebo při zákroku proti teroristické jednotce? Bude to dobromyslný tatík s bříškem, nebo dobře trénovaný mladý muž, který by s nadváhou těžko plnil limity požadované pro vstup do těchto jednotek?
Ale ani muži nežijí jen prací. Mají koníčky, a mezi nimi i adrenalinové sporty. I ty občas končí jinak, než pocitem bylo to vzrůšo, měl jsem co dělat, abych to zvládl, ale stálo to za to. A zase bych se mohl ptát, kdo leze do těch velehor, zkouší sjet na kajaku peřeje a vodopády a mnoha jinými způsoby, jejichž výčet by asi byl únavný, hledá hranice lidských možností? Odpověď bude nejspíš podobná jako v předchozím případě.
Samozřejmě počet těch, kteří se v lepším případě zraní s trvalými následky, není naštěstí příliš vysoký, ale platí tady dvě pravidla.
To první říká, že sečtením spousty malých čísel nakonec vznikne číslo statisticky zachytitelné. To druhé, že čím více se liší nějaká hodnota (v našem případě věk) od průměru, tím více tento průměr ovlivňuje, jak si snadno může kdokoliv z vás spočítat.
A tak, pokud jste se někteří rozhodli pod dojmem zprávy z IKEM změnit svoje dietní plány, nedělejte to. Buďte takoví, jak se cítíte dobře. Kvalita a délka života není v kilogramech, ale v hlavě.