Je lepší být bohatý a zdravý…
Od té doby, co jsem se v šesti letech vrátil z nemocnice uzdraven po zápalu mozkových blan, se mi nemoci vyhýbaly velikým obloukem, a tak mé jediné kontakty se zdravotnictvím obstarávaly úrazy. Těch sice nebylo mnoho, ale většinou stály za to. A lékaři se s nimi vždy vyrovnali skvěle, přestože jsem si nemocnice nijak nevybíral, ale šel či jel jsem nebo byl odvezen do té nejbližší od místa, kde jsem si úraz způsobil. Shodou okolností to byla pokaždé jiná.
V roce 1986 jsem změnil zaměstnání. Laboratoř, v níž jsem začal pracovat, byla ve druhém patře a schodiště k ní bylo poněkud zvláštní - uprostřed jeden schod nepatrně vyčuhoval. Téměř každé ráno jsem o něj zavadil nohou, ale při cestě nahoru se to dalo ustát. Po několika dnech jsem se ale trochu zdržel v práci a ve spěchu jsem o ten schod zavadil při cestě dolů.
Přistál jsem hlavou na podlaze v přízemí, v očích jsem neměl hvězdičky, ale vyšlehl z nich doslova plamen. Dodnes si pamatuji, že měl světlezelenou barvu, asi jako když vsunete do plamene chlorid barnatý. Byl z toho naštěstí jen lehký otřes mozku.
Na podzim v roce 1993 jsem si při volejbale zlomil kotník. Do práce si mě vzal doktor Kutáček a kotník mi dal dohromady tak, že dnes si ani nevzpomenu, na které noze to bylo. Jako přeučovaný levák však musím poctivě přiznat, že si pravou a levou dodnes občas pletu.
V zimě roku 1998 na mě při roztápění kotle ústředního topení vyšlehly plameny a výsledkem byl popálený obličej a ruce, kterými jsem si naštěstí stačil zakrýt oči. Popáleniny to nebyly nijak vážné, až na to, že se to stalo ve čtvrtek a já jsem měl být v sobotu svědkem na svatbě své neteře. Z nemocnice jsem se vrátil s hlavou v obvazech, v nichž byly otvory jenom pro oči a ústa. Své neteři jsem popsal situaci, ale ta trvala na tom, že si mě jako svědka přeje.
A tak jsem i s tím zcela zakrytým obličejem tu svatbu odsvědčil. Je sice pravda, že většina svatebních hostů to považovala za recesi, která skončí těsně před obřadem, ale odhalení se nekonalo.
Uzdravování pak proběhlo celkem rychle a bez problémů; pokud se vám můj dnešní obličej nelíbí, vězte, že kromě pár vrásek, které na něm přibyly, a spousty vlasů, které zčásti změnily barvu a z mnohem větší části dezertovaly neznámo kam, se na něm nezměnilo nic, co bych mohl připsat následkům popálení.
Jako věčný optimista doufám, že mým posledním úrazem bylo utržení vazů v pravém rameni při hokeji v září roku 2004. Tentokrát mě léčil doktor Jakub Kutil. Pravda, jako diagnostik se příliš nevyznamenal.
„Že vím, jak se vám to stalo,“ pravil, když mě přišel prohlédnout na pokoj, v němž jinak byli čekatelé na operaci žlučníku, kam mě umístila přijímající lékařka: „Spadl jste z horského kola.“
„Nikoliv, spadl jsem na led při hokeji“, odpověděl jsem po pravdě.
„Tak to jste výjimka, máme tady zrovna tři jiné, kteří z toho kola spadli. Ale to bude v pořádku, je to na hodinovou operaci, ve dvanáct hodin jdete na sál“, oznámil mi.
Z narkózy jsem se probral v půl čtvrté. Operace trvala tři a čtvrt hodiny, protože jsem měl utržené všechny tři vazy a nikoliv jeden. Má životní družka, která od jedné hodiny každou chvíli zjišťovala, jak operace dopadla, už snad byla připravená na nejhorší.
Ale oč nepřesnější diagnóza, o to lepší operační zákrok. Nebýt dlouhé, ale přitom úzké a nenápadné jizvy, nevěděl bych, které rameno jsem si poškodil.
Mé zkušenosti s úrazy jsou tedy dostatečně bohaté a všem lékařům, kteří mi při nich pomohli, vyslovuji veliké poděkování. Ale nemoc, která mě potkala před několika dny, mě zastihla naprosto nepřipraveného.
Začalo to kašlem, kterému jsem nevěnoval žádnou pozornost. Teplotu jsem si sice neměřil, věděl jsem ale, že při zvýšení teploty o jeden stupeň se puls má zrychlit o 8 až 10 tepů za minutu. Určitě jste viděli ve starých filmech, jak lékař bere nemocného za zápěstí, z kapsy vytahuje hodinky a v duchu počítá. Podle výsledku pak rozhoduje o dalším postupu léčby, protože právě bez teploměru orientačně určil tělesnou teplotu svého pacienta.
No a já jsem si takto naměřil tep něco přes 50 za minutu, takže jsem byl v klidu, protože se příliš nelišil od toho, který obvykle mívám, když pracuji s počítačem - 48. Až do jednoho pozdního odpoledne, kdy mě přepadla taková zimnice, že jsem se třásl jako ratlík. Po příchodu domů jsem si změřil teplotu a ejhle - poctivých 40 stupňů. Okamžitě mi byl naordinován a neprodleně aplikován studený zábal.
Po dvou zábalech teplota klesla na 39,3 stupně a pruh světla na stropě, který se původně měnil v rytmu srdečního tepu z fialové na zelenou, nabyl opět důvěrně známé žluté barvy.
Nakonec jsem skončil na antibiotikách, po kterých se má teplota začala postupně snižovat k normálním hodnotám. Využil jsem toho a trochu sledoval vliv teploty na puls, ale nepotvrdil jsem platnost výše zmíněného pravidla. Vezmu-li v úvahu můj klidový tep vleže - 44, pak při teplotách nad 38 stupňů vystoupil na hodnoty přes 50 a teprve při teplotě 39,5 stupně se líně přehoupl přes 60 a usadil se na hodnotě 61 za minutu. Vyšších teplot již nebylo dosaženo a při tom prvním atakování čtyřicítky jsem si naneštěstí na měření tepu ani nevzpomněl. Nicméně musím konstatovat, že ta poučka o zvyšování tepu při vyšších teplotách by potřebovala řádnou revizi, i když dnes už je asi teploměrů dostatek a metodu s hodinkami už nejspíš nikdo nepoužívá.
Na druhou stranu mi nemoc přinesla zajímavé zjištění – pokud je pravdivá jogínská poučka, že počet vdechů a srdečních tepů je nám dán již při narození, moje srdce se chystá na dlouhý život.
Emrich Sonnek
Jak jsem zaplatil školné
Člověk se učí celý život. Často je ta výuka zdarma, ale někdy musíme za učení zaplatit a pak je namístě otázka, zda cena je úměrná nově nabytému poznání.
Emrich Sonnek
Slovenské ženy - světové rekordmanky ve střední délce života
Jenom teď nevím, jestli ty údaje v článku mám považovat za omyl, dezinformaci, lež nebo nepodloženou informaci.
Emrich Sonnek
Kdo ještě důvěřuje vládě?
Tato vláda selhává téměř ve všem svém konání. Situace před volbami byla špatná a představitelé dnešní vládní koalice to mohli přinejmenším tušit. Přesto slibovali, že nebudou zvyšovat daně.
Emrich Sonnek
Stiskni, nebo to riskni
Pochybuji, že na světě existuje jiná ulice, kde se na pouhých osmdesáti metrech dokáže někdo zbavit takového množství právě načerpaných pohonných hmot, jako někteří jedinci tady.
Emrich Sonnek
Cena soukromí
Belgický cyklista, údajně dědeček sedmi vnoučat, na Vánoce roku 2020 na zasněžené cestě záměrně kolenem srazil pětiletou holčičku, protože mu překážela v cestě, dostane odškodné, jehož výše dosud nebyla stanovena.
Emrich Sonnek
Trpí Putin schizofrenií?
Pro Ilju Iljiče z Ruska je každá cestička kluzká. Má se za dobrého chodce, ale když přičichne k vodce, zhusta si natluče ústa.
Emrich Sonnek
Úvaha poněkud nekorektní
Ale Antonín je trpělivý a umí si počkat. Došlo mu, že zvýšení jeho základní mzdy by se promítlo do nákladů i v dalších letech, a to už se zase energie může prodávat za úplně jiné ceny.
Emrich Sonnek
Prezident a důchodci
Čtyři miliardy korun, o které stát údajně přijde "pozdním" podpisem prezidenta republiky, jsou ve srovnání s tím pakatelem pod hranicí rozlišovacích schopností i velmi bystrého pozorovatele.
Emrich Sonnek
Neblahé dědictví srpna '68
Štěpán z Doks šňupá koks. Ve sněmovně přitom vede tuhé boje proti povolení měkkých drog. A to je paradox
Emrich Sonnek
Neznámá
Můj doprovod ztuhne a obrací se k odchodu. Dobrý trik, myslí si možná v duchu. Ano, je to můj trik, ale jiný, než si myslí ona. Zastavím ji: "Počkejte, nějak to vyřešíme."
Emrich Sonnek
Policejní prezident chce ulevit přetížené policii
Bože, kéž jsem policajtem, to je vyražení! Koho chce, toho si chytne a dá do vězení. A tam, kde ho vidět nechce, tam zločinu není.
Emrich Sonnek
Obrázky ze života na českých řekách
Životadárná voda z českých řek odtéká příliš rychle do moře a nezdrží se tu ani chvíli. Kdybychom je kdysi nezkrátili, mohli jsme z nich mít větší užitek.
Emrich Sonnek
Několik souvětí z Prahy
Ve městě sta věží běžím po nábřeží, u nohou mi leží řeka, na níž svěží vánek vlnky čeří.________________________
Emrich Sonnek
Vzpomínky na Ostravsko
Ostravaku, Ostravaku, pozname tě po zobaku. Nemame v tom zmatky, bo ty ho maš kratky. To je jeden z hlavnich znaku.
Emrich Sonnek
Pár slov ze západu Čech
Západní Čechy poseté lázněmi zdají se mnohdy být rájem na zemi. Ale každá mince má dvě strany a tom asi pes je zakopaný. Nebo to možná jen zdá se mi.
Emrich Sonnek
Bolestné zrání Bořivoje Zajíčka
„No jo, ale ty ses vdávala v osmnácti.“ „Tenkrát to bylo normální. Některé kamarádky se vdaly ještě dřív.“ „A když byl chlap ještě po Kristových letech svobodný, platil kozlovskou daň ze mzdy,“ vpadne jí tentokrát do řeči Bořivoj,
Emrich Sonnek
Nástrahy dopingu
Pořadatelé, kteří jej před hodinou a čtvrt odháněli z lepších startovních pozic, si teď zčásti sypou popel na hlavu, zčásti začínají stále hlasitěji naznačovat doping nebo podvod.
Emrich Sonnek
Globální změna - věčné a vděčné téma
Tvrdit takový nesmysl ovšem může jen ten, kdo nezná dějiny naší planety ani na úrovni absolventa základní školy. Že by takový nesmysl pronesl renomovaný vědec, mi připadalo nemyslitelné, a tak jsem zkusil pátrat.
Emrich Sonnek
Léto třikrát a dost
Ach, to je zas hic! Již pár dnů bych chtěl jen pít a mít klid. Nic víc. (Drobné variace na letní téma)
Emrich Sonnek
Sběrači
Každé zrnko rýže, čočky či ovsa je živým organismem. Umírá teprve vařením a konzumací. Počet usmrcených organismů, tedy mrtvol v žaludku právě nasyceného vegana je tak nepochybně vyšší, než je tomu u masožravce.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 258
- Celková karma 14,67
- Průměrná čtenost 881x