Láska na inzerát (V)
Je pravda, že je s tím pak větší práce, ale vyplatí se to. Hlavně ten plevel nesmíte nechat vykvést a vysemenit se. Na to, aby měl člověk pořád co dělat, stačí, co sem přiletí vzduchem, a přikrmovat to ještě vlastní pěstírnou, to je lepší rovnou to zabalit a založit partu přátel polních plevelů.
Léta jsme sice poslouchali řeči, že je to u nás jako ve středověku, byly roky, kdy jsme valnou část úrody snědli sami, ale od té doby, co se ve městech začaly objevovat farmářské trhy a ti nejlepší šéfkuchaři začali vařit z lokálních potravin, je všechno jinak. Zájemců o naše ovoce a zeleninu je najednou tolik, že jim všem nestačíme vyhovět. Chtěli by toho aspoň dvakrát tolik, než jim můžeme nabídnout.
Ale v hypermarketu naši úrodu nehledejte, pro ně je nejdůležitější, že dvanáct jablek nebo rajčat se vejde do dvoukilového igelitového pytlíku s normovanou odchylkou, a chuť, vůně a barva je nezajímá. My dodáváme hlavně do lepších restaurací a šéfkuchaři za námi jezdí sami. Kolikrát už mě přesvědčovali, abych jim toho prodal víc, ale já nemám z čeho brát, víc už toho s mámou nestíháme.
Tak kup kus pole a vezmi si nějaké pomocníky, říkají mi. Doslechli se i o tom, že je tady k prodeji pěkný pozemek, který nikdo neobdělává, a nabízeli mi, že mi na něj i půjčí, třeba i bez úroků. Já už o tom pozemku vím dlouho taky.
Novákovi, kterým patří, měli představu, že se jim podaří vyjmout ho ze zemědělské půdy a prodat nějakému developerovi, aby tu postavil to sídliště na ležato, jakých je dnes vidíte kolem velkých měst dost, ale nenašli žádného, který by do toho šel. Prý je to do Prahy přece jenom o kus dál a ten pozemek je moc malý na to, aby se to vyplatilo. Starosta jim řekl, že dokud toho developera nebudou mít, zůstane ten pozemek zemědělskou půdou.
A pokud vím, starosta do toho moc velkou chuť nemá, protože si myslí, že náplavky, co by se sem nastěhovaly, by stejně nejspíš byly hlášené k trvalému pobytu ve městě a ves by se jim jenom starala o odvoz odpadu a nic by z toho neměla.
Novákovi už se smířili s tím, že měli velké oči, když si plánovali, kolik na tom vydělají, a tak už s tou cenou slezli hodně dolů, ale zájemci se stejně nehrnou.
Já bych ten pozemek i koupil, neotálím proto, že bych tu cenu chtěl srazit ještě víc, ty peníze už mám pohromadě asi dva roky, ale nejsou lidi, kteří by mi pomohli s jeho obděláváním, a nechci ho jen tak nechat ležet ladem. S mámou stačíme na to, co máme, a když se zeptám ve vsi i v okolí, nikdo nechce tu práci dělat. Ti šikovnější si našli zaměstnání ve městě a ti, kterým se to nepovedlo, raději berou dávky, než by dřeli na poli.
Vždyť už i na svých zahrádkách si místo zeleninových záhonů vyseli trávu a připadá jim lepší zalévat ji a každý týden sekat a platit si za kontejner na její odvoz, než si vypěstovat vlastní úrodu. A pak v hypermarketu kupují ta bledá rajčata a okurky bez chuti a nadávají, že je to předražené.
Ale to jsou jenom takové moje úvahy, které se mi honí hlavou, když pracuju sám. Když pracujeme s mámou, krátíme si čas takovou zvláštní hrou. Vymyslel ji kdysi táta na obranu proti pomluvám. Když nějakou zaslechl, místo vyvracení ji ještě přifoukl. Pomluvy to sice nikdy nezastavilo úplně, ale ti chytřejší pochopili, že nás to nerozhází, a nechali toho. No a my dnes s mámou do sebe šijeme, abychom se udrželi ve formě. Ten, kdo nás nezná, může mít dojem, že si jdeme po krku, ale my jen počítáme body, když někdo vypadne z role. Jeden bod, když je to jen mezi námi, ale pět, když jsou u toho cizí lidé. Večer ty body sečteme, a kdo prohrál, zítra uklízí a myje nádobí po jídle. Včera prohrála máma, a tak jsem tu zatím sám, ale počítám, že už musí být s nádobím hotová a každou chvilku už tu bude.
Zrovna přemýšlím, jestli by máma počítala Věru mezi nás nebo jako cizí, když zaslechnu kroky a rozhovor. Ale máma nepřichází sama, vede sem Věru. Tu bych tady věru nečekal. Zase má na sobě ty džíny, ve kterých jsem ji viděl poprvé, ale já už teď vím, že to není tím, že by cestou prošla trním.
Přivítám ji a obracím se na mámu: „To už jsi tu láhev dopila?“
„Ještě ne, půlku jsem si nechala na večer,“ odpoví máma. Je vidět, že hraje důsledně a dnes nechce prohrát.
„Ale návštěvě jsi samozřejmě nenabídla,“ vyčítám jí, „to bych tě nesměl znát.“
„Já jsem jí nabízela, ale nechtěla, že je tu autem a taky nám chce pomoct s prací. Dala si jenom vodu, aby si nepletla plevel se zeleninou,“ vysvětluje máma.
„A to ses u nás ani neobědvala?“ obracím se spíš na Věru, ale máma buď nechce vypadat jako špatná hostitelka nebo zkouší získat body: „Podle toho, co říkala, sotva před hodinkou snídala.“
Věra s lehkým úsměvem na rtech mlčí, takže ani nevím, jestli se na mě s mámou nějak domluvily, nebo je z nás obou v šoku. A já to jen tak nezjistím, protože jsou tu naše pravidla, a ta přece neporuším.
„Tak se dáme do práce, ať máme brzo hotovo,“ říkám a doufám, že se nějak nenápadně dozvím, na čem jsem.
„Jaká byla cesta,“ ptám se Věry už zabrané do práce.
„Krásná vyjížďka, jenom jsi mi neřekl, že ze vsi je to k vám stejně daleko jako do Prahy.“
„Ze vsi je to sem slabých deset minut pěšky.“
„Ale že jsou tam zátarasy a u nich hlídkuje ježibaba, tos mi neřekl.“
„To není ježibaba, ale Františkova láska Boženka,“ zkouší zabodovat máma. Naráží na to, že jsem kdysi nabídl Božce, že bych ji zaměstnal, když moji zákazníci chtěli odebírat víc a já jim neměl co nabídnout. Věděl jsem, že se do práce na poli zrovna nehrne, ale zkoušel jsem tenkrát skoro všechno, abych mohl koupit to pole.
„Pracovala bych u tebe zadarmo, Franto,“ řekla mi, „úplně by mi stačil snubní prstýnek.“
Neměl jsem v úmyslu šetřit na mzdách, ale takhle přeplatit Božku jsem rozhodně nechtěl, a nikdo jiný, kdo by pracoval za rozumnou mzdu, se taky nenašel, takže z koupě pozemku a požadovaného rozšíření naší nabídky sešlo.
„Ty zábrany nikdo nebere vážně, jezdí kolem nich všichni, stačilo se té ježibaby zeptat,“ říkám, ale je mi jasné, že teď už to Věře pomůže leda při zpáteční cestě. A tu ji nechci ani připomínat, nebo se rozmyslí a vyrazí na ni hned.
Ale Věra nevypadá na to, že by se jí tu něco nelíbilo. Práce ji baví a jde jí od ruky a nezdá se, že by jí vadily řeči, které s mámou vedeme. Asi nám rozumí, a to je to nejlepší, co si můžu přát.
Emrich Sonnek
Jak jsem zaplatil školné
Člověk se učí celý život. Často je ta výuka zdarma, ale někdy musíme za učení zaplatit a pak je namístě otázka, zda cena je úměrná nově nabytému poznání.
Emrich Sonnek
Slovenské ženy - světové rekordmanky ve střední délce života
Jenom teď nevím, jestli ty údaje v článku mám považovat za omyl, dezinformaci, lež nebo nepodloženou informaci.
Emrich Sonnek
Kdo ještě důvěřuje vládě?
Tato vláda selhává téměř ve všem svém konání. Situace před volbami byla špatná a představitelé dnešní vládní koalice to mohli přinejmenším tušit. Přesto slibovali, že nebudou zvyšovat daně.
Emrich Sonnek
Stiskni, nebo to riskni
Pochybuji, že na světě existuje jiná ulice, kde se na pouhých osmdesáti metrech dokáže někdo zbavit takového množství právě načerpaných pohonných hmot, jako někteří jedinci tady.
Emrich Sonnek
Cena soukromí
Belgický cyklista, údajně dědeček sedmi vnoučat, na Vánoce roku 2020 na zasněžené cestě záměrně kolenem srazil pětiletou holčičku, protože mu překážela v cestě, dostane odškodné, jehož výše dosud nebyla stanovena.
Emrich Sonnek
Trpí Putin schizofrenií?
Pro Ilju Iljiče z Ruska je každá cestička kluzká. Má se za dobrého chodce, ale když přičichne k vodce, zhusta si natluče ústa.
Emrich Sonnek
Úvaha poněkud nekorektní
Ale Antonín je trpělivý a umí si počkat. Došlo mu, že zvýšení jeho základní mzdy by se promítlo do nákladů i v dalších letech, a to už se zase energie může prodávat za úplně jiné ceny.
Emrich Sonnek
Prezident a důchodci
Čtyři miliardy korun, o které stát údajně přijde "pozdním" podpisem prezidenta republiky, jsou ve srovnání s tím pakatelem pod hranicí rozlišovacích schopností i velmi bystrého pozorovatele.
Emrich Sonnek
Neblahé dědictví srpna '68
Štěpán z Doks šňupá koks. Ve sněmovně přitom vede tuhé boje proti povolení měkkých drog. A to je paradox
Emrich Sonnek
Neznámá
Můj doprovod ztuhne a obrací se k odchodu. Dobrý trik, myslí si možná v duchu. Ano, je to můj trik, ale jiný, než si myslí ona. Zastavím ji: "Počkejte, nějak to vyřešíme."
Emrich Sonnek
Policejní prezident chce ulevit přetížené policii
Bože, kéž jsem policajtem, to je vyražení! Koho chce, toho si chytne a dá do vězení. A tam, kde ho vidět nechce, tam zločinu není.
Emrich Sonnek
Obrázky ze života na českých řekách
Životadárná voda z českých řek odtéká příliš rychle do moře a nezdrží se tu ani chvíli. Kdybychom je kdysi nezkrátili, mohli jsme z nich mít větší užitek.
Emrich Sonnek
Několik souvětí z Prahy
Ve městě sta věží běžím po nábřeží, u nohou mi leží řeka, na níž svěží vánek vlnky čeří.________________________
Emrich Sonnek
Vzpomínky na Ostravsko
Ostravaku, Ostravaku, pozname tě po zobaku. Nemame v tom zmatky, bo ty ho maš kratky. To je jeden z hlavnich znaku.
Emrich Sonnek
Pár slov ze západu Čech
Západní Čechy poseté lázněmi zdají se mnohdy být rájem na zemi. Ale každá mince má dvě strany a tom asi pes je zakopaný. Nebo to možná jen zdá se mi.
Emrich Sonnek
Bolestné zrání Bořivoje Zajíčka
„No jo, ale ty ses vdávala v osmnácti.“ „Tenkrát to bylo normální. Některé kamarádky se vdaly ještě dřív.“ „A když byl chlap ještě po Kristových letech svobodný, platil kozlovskou daň ze mzdy,“ vpadne jí tentokrát do řeči Bořivoj,
Emrich Sonnek
Nástrahy dopingu
Pořadatelé, kteří jej před hodinou a čtvrt odháněli z lepších startovních pozic, si teď zčásti sypou popel na hlavu, zčásti začínají stále hlasitěji naznačovat doping nebo podvod.
Emrich Sonnek
Globální změna - věčné a vděčné téma
Tvrdit takový nesmysl ovšem může jen ten, kdo nezná dějiny naší planety ani na úrovni absolventa základní školy. Že by takový nesmysl pronesl renomovaný vědec, mi připadalo nemyslitelné, a tak jsem zkusil pátrat.
Emrich Sonnek
Léto třikrát a dost
Ach, to je zas hic! Již pár dnů bych chtěl jen pít a mít klid. Nic víc. (Drobné variace na letní téma)
Emrich Sonnek
Sběrači
Každé zrnko rýže, čočky či ovsa je živým organismem. Umírá teprve vařením a konzumací. Počet usmrcených organismů, tedy mrtvol v žaludku právě nasyceného vegana je tak nepochybně vyšší, než je tomu u masožravce.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 258
- Celková karma 14,67
- Průměrná čtenost 881x