Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Nakašlat na dobré mravy!?

Pokud bych měl hledat pro dnešní dobu co nejstručnější charakteristiku, zvolím slovo nejistota. Svět se mění tak rychle, že ty změny sotva stihnou zakotvit, a už jsou vytlačovány něčím jiným. 

Ze zkušenosti se tak stává přítěž a staré dobré zvyky se stávají balastem, kterého je asi nejlepší se zbavit, pokud člověk nechce být zasunut do škatulky zpátečník.

Těch nejistot je samozřejmě hodně, ale možná na úvod se zmíním o pravidlech společenského chování. Snad každý rok vyjde alespoň jedna příručka, jak na to, ale skutečnost se od příruček liší jako den od noci.

Pamětliv dobrých mravů otevře člověk dveře dámě, ale vzápětí je ocejchován jako macho. Snaha pomoci jí z kabátu by mohla být považována za první krok k pokusu o znásilnění.

Příslušníci vyšší šlechty a presidenti hovoří jazykem dříve vyhrazeným dělnému lidu a ve veřejné dopravě se běžně stávám svědkem situace, že přistoupí mladý pár a on nejenže si sedne na poslední volné místo, ale ji navíc nechá stát nad sebou i s těžkou taškou v ruce.

Jsou tedy příručky společenského chování jen připomínkou poněkud úsměvného starosvětského chování našich otců a matek, nebo nám ještě mají co říci? A která pravidla jsme ochotni brát vážně a řídit se jimi ještě dnes?

Etiketa se vyvíjela celá staletí a některé zvyky jsou asi poněkud zastaralé a omezující. Třeba způsob stolování se všemi těmi příbory a skleničkami - kdo si to má všechno pamatovat. V tomhle jsou dobrou školou starší anglické filmy, ve kterých služebnictvo nenápadně ale striktně diriguje jejich lordstva, která by možná raději jedla rukama nebo lžící, ale tradice stolování, kterou služebnictvo dokonale ovládá, velí jinak. Člověk si občas s úsměvem položí otázku, kdo je tady vlastně pánem.

I já jsem kdysi byl nejistý, jak se při stolování chovat, a trvalo docela dlouho, než jsem se té nejistoty a pochybností zbavil. A nepomohlo mi k tomu žádné studium příruček společenského chování, kterých jsem do té doby přečetl několik, ale jedno setkání, ke kterému došlo někdy koncem minulého tisíciletí. Zúčastnil jsem se tehdy jedné mezinárodní konference, na které nám přednášel mimo jiné jistý vysoce postavený nizozemský odborník. Shodou okolností jsem pak s ním seděl u stolu při obědě. (Pro zvědavé a šťouraly – nebyl jsem jeho protějšek v českém dresu. To on jen měl na háku nějaká pravidla subordinace a tak nějak to jednoduše vyšlo.)

K obědu byla svíčková, která tomu Holanďanovi zjevně velmi zachutnala, a tak si nabíral a dával do pusy tu velmi chutnou omáčku nožem. Docela mě to překvapilo, ale nejsem hnidopich a spíš mě potěšilo, že nad českou stravou neohrnuje nos, ale že mu opravdu chutná, než abych se pozastavoval nad tím, jakým způsobem to potěšení dává najevo. Tím nožem ostatně mohl v nejhorším případě ohrozit svoje ústa, nikoliv moje žebra.

Nechci vás tím vůbec zrazovat od četby příruček společenského chování; naopak, je docela dobré vědět, proč se někdo při nějakém vašem drobném prohřešku u stolu ošívá, ale jsem toho názoru, že pokud platí nějaká pravidla bontónu jen proto, že tak velí letitý zvyk, aniž by pro to bylo nějaké skutečně logické zdůvodnění, které vás samo navede na správné řešení, je celkem zbytečné nutit se do jejich úzkostlivého dodržování nebo mít osypky z toho, že došlo k nějaké drobné chybě.

Vždy mám na paměti, že jen pouhé pozdvižení obočí při společenské akci je větším prohřeškem proti bontónu než skutek, který toto pozdvižení obočí vyvolal. A přitom si v klidu můžu oddělit snaživé Hujery dávající okatě najevo, že vidí a vědí, že se právě odehrává faux pas, od těch, kteří jsou nad takové banality povzneseni.

A jedna poznámka na závěr – toto doporučení se v žádném případě nevztahuje na hulvátské chování nebo na takové jednání, které někomu způsobí nesnáze nebo jej uvede do nepříjemné situace. Je mi úplně lhostejné, když někdo neví, jaký příbor použít na některý z chodů bohatého menu. Ale nechat stát ženu s taškou a sám si sednout vždy v mých očích zůstane neomluvitelným barbarstvím a ukázkou pravého buranství.

Autor: Emrich Sonnek | neděle 28.8.2016 8:08 | karma článku: 22,57 | přečteno: 525x
  • Další články autora

Emrich Sonnek

Jak jsem zaplatil školné

Člověk se učí celý život. Často je ta výuka zdarma, ale někdy musíme za učení zaplatit a pak je namístě otázka, zda cena je úměrná nově nabytému poznání.

22.2.2024 v 16:44 | Karma: 16,95 | Přečteno: 448x | Diskuse| Společnost

Emrich Sonnek

Slovenské ženy - světové rekordmanky ve střední délce života

Jenom teď nevím, jestli ty údaje v článku mám považovat za omyl, dezinformaci, lež nebo nepodloženou informaci.

7.2.2024 v 17:15 | Karma: 12,40 | Přečteno: 283x | Diskuse| Společnost

Emrich Sonnek

Kdo ještě důvěřuje vládě?

Tato vláda selhává téměř ve všem svém konání. Situace před volbami byla špatná a představitelé dnešní vládní koalice to mohli přinejmenším tušit. Přesto slibovali, že nebudou zvyšovat daně.

12.12.2023 v 17:42 | Karma: 37,07 | Přečteno: 4514x | Diskuse| Společnost

Emrich Sonnek

Stiskni, nebo to riskni

Pochybuji, že na světě existuje jiná ulice, kde se na pouhých osmdesáti metrech dokáže někdo zbavit takového množství právě načerpaných pohonných hmot, jako někteří jedinci tady.

26.10.2023 v 14:42 | Karma: 14,79 | Přečteno: 365x | Diskuse| Společnost

Emrich Sonnek

Cena soukromí

Belgický cyklista, údajně dědeček sedmi vnoučat, na Vánoce roku 2020 na zasněžené cestě záměrně kolenem srazil pětiletou holčičku, protože mu překážela v cestě, dostane odškodné, jehož výše dosud nebyla stanovena.

15.9.2023 v 14:04 | Karma: 20,15 | Přečteno: 513x | Diskuse| Společnost

Emrich Sonnek

Trpí Putin schizofrenií?

Pro Ilju Iljiče z Ruska je každá cestička kluzká. Má se za dobrého chodce, ale když přičichne k vodce, zhusta si natluče ústa.

13.9.2023 v 9:09 | Karma: 16,76 | Přečteno: 279x | Diskuse| Společnost

Emrich Sonnek

Úvaha poněkud nekorektní

Ale Antonín je trpělivý a umí si počkat. Došlo mu, že zvýšení jeho základní mzdy by se promítlo do nákladů i v dalších letech, a to už se zase energie může prodávat za úplně jiné ceny.

8.9.2023 v 16:38 | Karma: 15,97 | Přečteno: 322x | Diskuse| Společnost

Emrich Sonnek

Prezident a důchodci

Čtyři miliardy korun, o které stát údajně přijde "pozdním" podpisem prezidenta republiky, jsou ve srovnání s tím pakatelem pod hranicí rozlišovacích schopností i velmi bystrého pozorovatele.

7.9.2023 v 16:11 | Karma: 26,52 | Přečteno: 683x | Diskuse| Společnost

Emrich Sonnek

Neblahé dědictví srpna '68

Štěpán z Doks šňupá koks. Ve sněmovně přitom vede tuhé boje proti povolení měkkých drog. A to je paradox

16.8.2023 v 17:52 | Karma: 17,76 | Přečteno: 405x | Diskuse| Společnost

Emrich Sonnek

Neznámá

Můj doprovod ztuhne a obrací se k odchodu. Dobrý trik, myslí si možná v duchu. Ano, je to můj trik, ale jiný, než si myslí ona. Zastavím ji: "Počkejte, nějak to vyřešíme."

13.8.2023 v 9:29 | Karma: 17,89 | Přečteno: 292x | Diskuse| Společnost

Emrich Sonnek

Policejní prezident chce ulevit přetížené policii

Bože, kéž jsem policajtem, to je vyražení! Koho chce, toho si chytne a dá do vězení. A tam, kde ho vidět nechce, tam zločinu není.

10.8.2023 v 16:27 | Karma: 16,43 | Přečteno: 426x | Diskuse| Společnost

Emrich Sonnek

Obrázky ze života na českých řekách

Životadárná voda z českých řek odtéká příliš rychle do moře a nezdrží se tu ani chvíli. Kdybychom je kdysi nezkrátili, mohli jsme z nich mít větší užitek.

8.8.2023 v 11:46 | Karma: 13,02 | Přečteno: 224x | Diskuse| Poezie a próza

Emrich Sonnek

Několik souvětí z Prahy

Ve městě sta věží běžím po nábřeží, u nohou mi leží řeka, na níž svěží vánek vlnky čeří.________________________

7.8.2023 v 8:16 | Karma: 13,48 | Přečteno: 163x | Diskuse| Poezie a próza

Emrich Sonnek

Vzpomínky na Ostravsko

Ostravaku, Ostravaku, pozname tě po zobaku. Nemame v tom zmatky, bo ty ho maš kratky. To je jeden z hlavnich znaku.

3.8.2023 v 14:32 | Karma: 14,32 | Přečteno: 279x | Diskuse| Poezie a próza

Emrich Sonnek

Pár slov ze západu Čech

Západní Čechy poseté lázněmi zdají se mnohdy být rájem na zemi. Ale každá mince má dvě strany a tom asi pes je zakopaný. Nebo to možná jen zdá se mi.

2.8.2023 v 13:31 | Karma: 13,65 | Přečteno: 320x | Diskuse| Poezie a próza

Emrich Sonnek

Bolestné zrání Bořivoje Zajíčka

„No jo, ale ty ses vdávala v osmnácti.“ „Tenkrát to bylo normální. Některé kamarádky se vdaly ještě dřív.“ „A když byl chlap ještě po Kristových letech svobodný, platil kozlovskou daň ze mzdy,“ vpadne jí tentokrát do řeči Bořivoj,

1.8.2023 v 13:44 | Karma: 9,85 | Přečteno: 273x | Diskuse| Poezie a próza

Emrich Sonnek

Nástrahy dopingu

Pořadatelé, kteří jej před hodinou a čtvrt odháněli z lepších startovních pozic, si teď zčásti sypou popel na hlavu, zčásti začínají stále hlasitěji naznačovat doping nebo podvod.

27.7.2023 v 17:22 | Karma: 12,03 | Přečteno: 265x | Diskuse| Společnost

Emrich Sonnek

Globální změna - věčné a vděčné téma

Tvrdit takový nesmysl ovšem může jen ten, kdo nezná dějiny naší planety ani na úrovni absolventa základní školy. Že by takový nesmysl pronesl renomovaný vědec, mi připadalo nemyslitelné, a tak jsem zkusil pátrat.

19.7.2023 v 17:39 | Karma: 15,85 | Přečteno: 373x | Diskuse| Společnost

Emrich Sonnek

Léto třikrát a dost

Ach, to je zas hic! Již pár dnů bych chtěl jen pít a mít klid. Nic víc. (Drobné variace na letní téma)

19.7.2023 v 15:14 | Karma: 10,73 | Přečteno: 145x | Diskuse| Společnost

Emrich Sonnek

Sběrači

Každé zrnko rýže, čočky či ovsa je živým organismem. Umírá teprve vařením a konzumací. Počet usmrcených organismů, tedy mrtvol v žaludku právě nasyceného vegana je tak nepochybně vyšší, než je tomu u masožravce.

13.7.2023 v 16:54 | Karma: 13,98 | Přečteno: 256x | Diskuse| Společnost
  • Počet článků 258
  • Celková karma 14,67
  • Průměrná čtenost 881x
Přiznávám, že nic z toho, co jsem napsal, píšu nebo se chystám napsat, není pravda, ale jen můj pohled na věc. Jediná jistota, kterou vám mohu poskytnout, je, že četbou mých textů přijdete o větší než malé množství svého času.