Adolf aneb nomen – omen
Jsou jména působící jako stálice – celá staletí si udržují vysokou oblíbenost a jejich nositele najdeme hojně v každé generaci. Jiná občas zazáří jako kometa, aby po krátkém období, kdy se s nimi roztrhne pytel, znovu zapadla a čekala na další módní vlnu.
Jsou i taková, která se sice objevují vzácně, často je nenajdeme ani v kalendáři, ale na jejich nositele občas narazíme v minulosti i dnes.
A pak jsou ta, která sice kdysi byla oblíbená, ale pak se některý z jejich nositelů zapsal do dějin tak neblaze, že to zkazil i všem sympaťákům a jejich výskyt klesl až k nule.
A právě k takovým patří jméno, jehož nositelé slaví svůj svátek dnes.
Adolf je počeštělá verze starogermánských jmen Athalwolf a Athaulf, což je vykládáno jako „ušlechtilý vlk“.
I v českém prostředí to kdysi bylo velmi oblíbené jméno, jak ukazují básník Adolf Heyduk, architekt Adolf Loos, spisovatel Adolf Branald, parašutista Adolf Opálka nebo oblíbený malíř a ilustrátor Adolf Born.
Kdo se ale v dnešní politicky překorektnělé době odváží dát svému synovi jméno Adolf? Ustál by podezření ze sympatií k onomu neblaze proslulému hnutí? Jméno sice za nic nemůže, ale zneužitá svastika také ne, a přesto ji dnes jako symbol štěstí nikdo nepoužívá.
A tak Adolfů postupně ubývá, jak odcházejí ti, kteří se narodili před mnoha desítkami let a noví téměř nepřicházejí.
Všem žijícím Adolfům bez ohledu na rok jejich narození věnuji k dnešnímu svátku krátkou báseň, která je součástí už téměř půl roku trvajícího projektu založeného Vlastimilem „Shaanou“ Šantrochem.
Kdyby kdysi dal se Adolf
místo politiky na golf,
mohlo zůstat jeho jméno
do dnešních dnů oblíbeno.
Kvůli jedné špatné vizi
jméno Adolf dnes už mizí.