Evropská komise navrhne zrušení letního času.

Tento návrh jednoznačně vítám. Vadí mi na něm jenom dvě věci. Jednak že ho ještě musí schválit Evropský parlament a také, že to trvalo tak dlouho.

Konečně, chtělo by se říci, někdo začíná dostávat rozum. Vždyť ten nesmysl zrušili už i v Rusku. Čas plyne nezávisle na naší vůli. Je to údaj určující okamžik události na ose času, tj. na první souřadnici časoprostoru. Proč bychom tedy měli s tou souřadnicí dvakrát ročně svévolně manipulovat?

Přechod na letní čas neměl žádný smysl už v době, kdy se u nás zaváděl potřetí, tedy v roce 1979. V nepřetržitých provozech se stejně pracovalo bez ohledu na čas a začátek práce v jednosměrných provozech bylo přece možno posunout téměř libovolně.

Ostatně, za mého mládí bývalo zvykem, že práce v dílnách začínala v šest hodin a v kancelářích v sedm. Dnes se nám ten začátek posunul často na devátou. Nehledě na to, že řada firem svým zaměstnancům nabízí pružnou pracovní dobu nebo práci z domova. O nějakých úsporách energie, o kterých se mluvilo v osmdesátých letech minulého století, tedy nemůže být ani řeči.

Stejně tak jsou nelogické úvahy o tom, že při zrušení letního času bude v létě na hodinách o hodinu méně při svítání. Každý z nás přece ví, že začátek dne se mění plynule celý rok - od zimního slunovratu Slunce vychází každý den o dvě až tři minuty dříve a zapadá přibližně o týž čas později, aby se po letním slunovratu celý proces obrátil s tím, jak se dny zase krátí.

Pokud bychom tedy měli být důslední, měli bychom zřejmě měnit čas každý den, nebo alespoň vždy po celých hodinách. Skutečnou důsledností by však bylo, kdybychom navíc brali ohled na zeměpisnou šířku a délku, tedy aby v každém větším městě měli svůj vlastní čas.

To už tady ale bylo. Říkalo se tomu, tuším, středověk.