Stručný průvodce po volebních slibech

Reklamní agentury mají žně. Kandelábry jsou polepené plakáty, protože billboardy už nezvládají ten myšlenkový kvas, schránka na dopisy přetéká letáky, místo přísně se tvářících žen s výtisky Strážní věže postávají u výstupů z metra aktivisté nabízející nám úplně jinou (lepší?) budoucnost a ve vzduchu je cítit příslib koblih - neklamné znamení, že další volby jsou za dveřmi.

Je jen škoda, že volební štáby všech stran a uskupení se natolik vyčerpaly vymýšlením dávno objevených forem reklamy, že už jim nezbývají síly na obsah toho, čím chtějí získat hlasy voličů. Ne že by se v jejich nabídce nevyskytovaly perly, ale ty více než promyšlenou reklamu na podnikatelský záměr ukořistit co nejvíce hlasů připomínají střelbu do vlastní nohy, ba občas i pokus o sebevraždu kouzlem nechtěného.

Třeba takový Petr, ten co Prahu fakt nakopne. Po zkušenostech s jeho předchůdkyní jen váhám, do které části těla to bude. Ale, jak ujišťuje jeho velký šéf, Petr to jistě zvládne, protože má číslo na jeho mobil.

Řízení státu jako firmy se posunulo na nejvyšší úroveň - k živnosti. Jen živnostník přece zná detaily svého podniku tak dokonale, jako zná Andrej potřeby všech měst, v nichž kandiduje hnutí předstírající, že neví, že líp už bylo. A všichni mají jedno společné - číslo na mobilní telefon svého šéfa. Jako na dětském pískovišti; „Dej mi ten kyblíček, nebo přijde můj větší brácha a uvidíš.“ Jen nevím, jestli je sázka na velkého bratra tím, co bych jako volič chtěl slyšet.

Modrá je sice dobrá, ale promodralé obličeje protagonistů strany, za kterou v dávné minulosti vyhrávala volby i tenisová raketa, moc dobře nevypadají. Snad by měly větší úspěch v parném létě, ale jako na potvoru se ochladilo a výhled počasí do voleb už žádné oteplení neslibuje. A tak pro jistotu vše doplňuje dnes už jen zbožné přání „Praha volí ODS.“

 „Jasně,“ křičí z volebních plakátů oranžoví. V posledních letech namalovali modré čáry placeného parkování skoro po celé Praze, ale teď „jasně“ slibují 0 Kč za 100 hodin parkování pro návštěvy a řemeslníky. Jen nevím, kdo to bude evidovat a měřit. Úplně jasné ovšem je, kdo doplatí těch dvacet korun za jízdné taxíkem k lékaři pro seniory na taxikáři běžně požadovanou sumu. A jejich kandidát na primátora Brna říká jasně „popelnice zdarma dětem a seniorům“. To už je něco! Děkovat netřeba, stačí volit a budoucí pan primátor to jistě zatáhne ze svého platu.

Ale i v dalších městech se kandidáti činí. „Havířov bez migrantů!,“ požaduje kandidátka na primátorku za ČSSD ve městě, kde má migrační pozadí většina obyvatel (město mělo v roce 1950 necelých 13 tisíc obyvatel a od roku 1991, kdy jich bylo 86 297, jejich počet trvale klesá), je to skutečně aktuální akční program. Ale soutěž o velkou cenu Havířova stejně nevyhrála - na body jasně vedou místní Nezávislí & Zelení. „Nemáme se za co stydět a nebudeme nic skrývat!“ hlásá hrdě do světa pětice nahých postav, které paradoxně skrývají za netransparentní tabulí s názvem svého uskupení snad to jediné, co by na nich pro některé voliče mohlo být zajímavé, a v době, kdy údajně existuje 63 druhů pohlaví, vyvolávají řadu otázek.

Kouzlo nechtěného však dotáhli k dokonalosti komunisté.  „Vaše starosti - náš program,“ říkají úplně na rovinu a já se přiznávám, že jim tentokrát opravdu věřím.