Všechno je jinak
Potkávali jsme je všichni desítky let. Dva bělovlasí drobní lidé, kteří nikdy nezrychlili krok a nezvýšili hlas ani na sebe, ani na jiné. Za každého počasí vyšli na procházku městečkem. Za deště nebo v zimě jen na krátkou; za příznivého počasí došli do parku, kde usedli na lavičku před říčkou a tiše pozorovali život kolem sebe.
Rozuměli si beze slov. Kdysi dávno pochovali svou jedinou dceru a od těch dob jejich život plynul v poklidu a beze změn. S chápavým úsměvem přehlíželi poznámky pubertálních výrostků, z klidu je nevyvedla ani jejich drobná uličnictví, jako by věděli, že ty děti teprve hledají svoje místo ve světě a věřili tomu, že je dříve nebo později najdou.
Jako dvě konstanty v proměnlivém světě. Jiní přicházeli a odcházeli, dospívali, brali se, rozváděli, stěhovali, jen oni jako by se vůbec neměnili. Patřili k městu i k parku stejně jako stromy, pod kterými sedávali a k jejichž věku neměli daleko.
Ale ani stromy nejsou věčné. Jednoho dne seděla stařenka na lavičce sama. Její tichý úsměv se kamsi vytratil a smutek v jejích očích jako by zval k přisednutí. Nebyl jsem si jistý, jestli čtu správně, ale když jsem váhavě změnil směr své chůze, její tiché přikývnutí mě přesvědčilo.
Chvíli jsme vedle sebe seděli mlčky a pozorovali plynoucí vodu a pak se tichým hlasem rozpovídala:
„Chybělo deset dnů a byli bychom spolu sedmdesát let.“
„To musela být láska,“ vydechl jsem.
„Poznali jsme se, když jsem byla v pátém měsíci,“ pokračovala, „když už na mě celá vesnice koukala skrz prsty, objevil se Mirek a nabídl mi manželství.
Vysmála jsem se mu; znala jsem ho jen od vidění a navíc jsem tehdy byla ještě plná zloby. Žádného muže jsem nechtěla ani vidět a ten jeho nápad mi připadal jako šílenství. Byl ale chápavý a trpělivý a nakonec mě přesvědčil. Ale žili jsme spolu jako bratr a sestra.“
„Ale jak to mohl celá ta léta snášet?“ neubránil jsem se údivu.
„No, teď už to snad můžu říct. On byl, jak se dneska říká, gay. Ale nikdy o tom nemluvil. Nejdřív jsem to nevěděla ani já. Taková tenkrát byla doba. Ani Klárka nic nevěděla; celý život prožila v přesvědčení, že Mirek je její táta. Ale její skutečný otec ji nakonec stejně dohnal.
V pubertě se chytla špatné party. Začala vynechávat školu a nejspíš z nudy začala fetovat. Vůbec nechápu, co na tom mohli vidět. Když jsem se dověděla, že čichá čikuli a toluenu, věřila jsem, že jí to rozmluvím. Ale pak objevili pervitin. Klára tomu úplně propadla a všechno ostatní šlo stranou. Zkoušela jsem všechno, ale nešlo to po dobrém, ani po zlém; ty tomu nerozumíš, mami, měla na všechno jednoduchou odpověď. Vůbec jsme si s ní nevěděli rady. Zní to hrozně, ale její smrt nakonec byla pro ni i pro nás vysvobozením.“
„Možná se nějak dověděla, že váš muž není její táta.“
„Nikdo nás tady neznal. Ještě než se narodila, přestěhovali jsme se sem, skoro na druhý konec republiky, aby nám ani jí nikdo nemohl připomenout okolnosti jejího narození.“
„Ale ona přece měla právo vědět, kdo je její táta. A její otec nakonec taky, že má dceru.“
„Jaké právo? Jejího otce jsem viděla jednou v životě a i to bylo víc, než mělo být. Vracela jsem se tenkrát z práce a ujel mi autobus. Kdybych jen tušila, co mě čeká, radši bych ty necelé dvě hodiny počkala na další nebo šla těch deset kilometrů pěšky, ale zkusila jsem stop.
Moc aut tam u nás ještě nejezdilo, ale stejně jsem dlouho nečekala. Řidič, co mi zastavil, byl o hodně starší než já. I za volantem vypadal vysoký a robustní, Mirek by se do něj vešel určitě dvakrát. Takoví chlapi se mi tenkrát líbili. Jenže pak odbočil do lesa a tam se na mě vrhl. Byla jsem tak vystrašená, že jsem se mu nedokázala ubránit.
První týdny jsem doufala, že následkem budou jen ty modřiny a odpor k takovým zmetkům. Pak už jsem se jen modlila, aby to nebyl kluk a aby mi ho nepřipomínal. Vůbec nevím, co bych v takovém případě dělala; jen jsem měla jasno v tom, že na potrat jít nechci.
A pak se narodila se Klárka. Ve vzhledu po něm asi nepodědila nic; byla, jako by mi z oka vypadla. Ale jak začala růst, stále víc jsem cítila, že o to víc se mu podobá tou svou nešťastnou povahou. Byla prudká a nedokázala si nic odepřít. Všecko chtěla hned, na nikoho a na nic nebrala ohledy, stejně jako on. Rychle žila a rychle skončila.“
Stařenka se odmlčela a ani mně nebylo do řeči. Nevím, proč se svěřila právě mně. Možná cítila blízký konec a nechtěla, aby její tajemství odešlo s ní, a vycítila, že ji vyslechnu. A možná jsem jenom byl v daném okamžiku na správném místě.
Lidé chodí léta kolem nás; myslíme si, že se potkáváme, ale ve skutečnosti se často jenom míjíme. Mnohdy soudíme, ale přitom víme tak málo. A možná právě v tom se život nejvíc podobá vědě.
Emrich Sonnek
Jak jsem zaplatil školné
Člověk se učí celý život. Často je ta výuka zdarma, ale někdy musíme za učení zaplatit a pak je namístě otázka, zda cena je úměrná nově nabytému poznání.
Emrich Sonnek
Slovenské ženy - světové rekordmanky ve střední délce života
Jenom teď nevím, jestli ty údaje v článku mám považovat za omyl, dezinformaci, lež nebo nepodloženou informaci.
Emrich Sonnek
Kdo ještě důvěřuje vládě?
Tato vláda selhává téměř ve všem svém konání. Situace před volbami byla špatná a představitelé dnešní vládní koalice to mohli přinejmenším tušit. Přesto slibovali, že nebudou zvyšovat daně.
Emrich Sonnek
Stiskni, nebo to riskni
Pochybuji, že na světě existuje jiná ulice, kde se na pouhých osmdesáti metrech dokáže někdo zbavit takového množství právě načerpaných pohonných hmot, jako někteří jedinci tady.
Emrich Sonnek
Cena soukromí
Belgický cyklista, údajně dědeček sedmi vnoučat, na Vánoce roku 2020 na zasněžené cestě záměrně kolenem srazil pětiletou holčičku, protože mu překážela v cestě, dostane odškodné, jehož výše dosud nebyla stanovena.
Emrich Sonnek
Trpí Putin schizofrenií?
Pro Ilju Iljiče z Ruska je každá cestička kluzká. Má se za dobrého chodce, ale když přičichne k vodce, zhusta si natluče ústa.
Emrich Sonnek
Úvaha poněkud nekorektní
Ale Antonín je trpělivý a umí si počkat. Došlo mu, že zvýšení jeho základní mzdy by se promítlo do nákladů i v dalších letech, a to už se zase energie může prodávat za úplně jiné ceny.
Emrich Sonnek
Prezident a důchodci
Čtyři miliardy korun, o které stát údajně přijde "pozdním" podpisem prezidenta republiky, jsou ve srovnání s tím pakatelem pod hranicí rozlišovacích schopností i velmi bystrého pozorovatele.
Emrich Sonnek
Neblahé dědictví srpna '68
Štěpán z Doks šňupá koks. Ve sněmovně přitom vede tuhé boje proti povolení měkkých drog. A to je paradox
Emrich Sonnek
Neznámá
Můj doprovod ztuhne a obrací se k odchodu. Dobrý trik, myslí si možná v duchu. Ano, je to můj trik, ale jiný, než si myslí ona. Zastavím ji: "Počkejte, nějak to vyřešíme."
Emrich Sonnek
Policejní prezident chce ulevit přetížené policii
Bože, kéž jsem policajtem, to je vyražení! Koho chce, toho si chytne a dá do vězení. A tam, kde ho vidět nechce, tam zločinu není.
Emrich Sonnek
Obrázky ze života na českých řekách
Životadárná voda z českých řek odtéká příliš rychle do moře a nezdrží se tu ani chvíli. Kdybychom je kdysi nezkrátili, mohli jsme z nich mít větší užitek.
Emrich Sonnek
Několik souvětí z Prahy
Ve městě sta věží běžím po nábřeží, u nohou mi leží řeka, na níž svěží vánek vlnky čeří.________________________
Emrich Sonnek
Vzpomínky na Ostravsko
Ostravaku, Ostravaku, pozname tě po zobaku. Nemame v tom zmatky, bo ty ho maš kratky. To je jeden z hlavnich znaku.
Emrich Sonnek
Pár slov ze západu Čech
Západní Čechy poseté lázněmi zdají se mnohdy být rájem na zemi. Ale každá mince má dvě strany a tom asi pes je zakopaný. Nebo to možná jen zdá se mi.
Emrich Sonnek
Bolestné zrání Bořivoje Zajíčka
„No jo, ale ty ses vdávala v osmnácti.“ „Tenkrát to bylo normální. Některé kamarádky se vdaly ještě dřív.“ „A když byl chlap ještě po Kristových letech svobodný, platil kozlovskou daň ze mzdy,“ vpadne jí tentokrát do řeči Bořivoj,
Emrich Sonnek
Nástrahy dopingu
Pořadatelé, kteří jej před hodinou a čtvrt odháněli z lepších startovních pozic, si teď zčásti sypou popel na hlavu, zčásti začínají stále hlasitěji naznačovat doping nebo podvod.
Emrich Sonnek
Globální změna - věčné a vděčné téma
Tvrdit takový nesmysl ovšem může jen ten, kdo nezná dějiny naší planety ani na úrovni absolventa základní školy. Že by takový nesmysl pronesl renomovaný vědec, mi připadalo nemyslitelné, a tak jsem zkusil pátrat.
Emrich Sonnek
Léto třikrát a dost
Ach, to je zas hic! Již pár dnů bych chtěl jen pít a mít klid. Nic víc. (Drobné variace na letní téma)
Emrich Sonnek
Sběrači
Každé zrnko rýže, čočky či ovsa je živým organismem. Umírá teprve vařením a konzumací. Počet usmrcených organismů, tedy mrtvol v žaludku právě nasyceného vegana je tak nepochybně vyšší, než je tomu u masožravce.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 258
- Celková karma 14,67
- Průměrná čtenost 881x