Blues
Jen si tak zpívám blues
a nevím - mám, či nemám štěstí.
Já nejsem génius
a někdy jsem na ránu pěstí,
jakou mi kdysi dala
na rozloučenou moje Renáta,
když ve mně rozpoznala
jen opilého hulváta.
Jen si tu zpívám blues,
a stále hledám svoje štěstí;
snad příliš na váš vkus,
když tolik dáte na pověsti.
Léta jsem nebyl v gala,
skoro už nevím, co je kravata,
zpívám si halabala,
neřeším velká témata.
Dokud tu zpívám blues,
mám ještě pořád velké štěstí,
zpíval nám Julius -
s kytarou stával na náměstí.
Uměl se těšit z mála,
stačil mu přesun z louže do bláta,
než si jej jednou vzala
vždy nenasytná zubatá.