Tak nám v sobotu zase po roce zazpíval Český slavík a podle ozvěny, kterou vyvolal, by člověk soudil, že jen málo událostí nás ovlivňuje více než výsledky této skomírající ankety. Co to o nás vypovídá?
Českého slavíka jsem nijak zvlášť neprožíval ani v době, kdy ještě byl zlatý a československý, a proto mi uniklo slavnostní vyhlašování výsledků i letos. Ale průtrž, kterou tato akce vyvolala, nešlo přehlédnout, a tak jsem se alespoň zpětně podíval, o co vlastně šlo.
Pozdvižení nezpůsobilo, že s obrovským náskokem zvítězil zpěvák, který letos téměř nezpíval; ostatně slušně se umístili i někteří již delší dobu mrtví pěvci, ale zpěvák a skupina, kteří obsadili druhé místo ve své kategorii. Někdo je pobouřen, jiný v tom vidí symptom šílené společnosti, další má pocit, že byla oceněna odvaha pojmenovávat věci se zaujetím Karla Kryla. Ale je opravdu společnost tak rozdělená?
Nejvíce hlasů bylo letos odevzdáno v kategorii zpěvák, a to přesně 208 497. Protože každý hlasující mohl dát hlas třem zpěvákům a mnozí toho jistě využili, když už si zaplatili esemesku, dá se s jistou mírou nepřesnosti odhadnout, že hlasovalo asi sto tisíc lidí. Z nich 16 432 odevzdalo jeden ze svých hlasů Tomáši Ortelovi a v kategorii skupin získala 20 245 hlasů jeho skupina Ortel. Nechci psát dalších hlasů, protože je pravděpodobné, že určitá část hlasujících odevzdala Ortelovi svůj hlas v obou kategoriích.
Ale i kdyby každý hlasující hlasoval jen v jedné z kategorií, Tomáši Ortelovi by poslalo svůj hlas přibližně tři a půl promile české populace, přičemž těch, kteří se vůbec obtěžovali hlasovat (a přitom třeba na protest nebo z recese dát jeden ze svých tří hlasů Ortelovi), je s velkou pravděpodobností něco mezi jedním a dvěma procenty občanů. Připustíme-li běžný smysl Čechů pro recesi, jak o tom svědčí případ Rudyho Kovandy v minulosti Zlatého slavíka nebo pravděpodobné (nikdy však nepotvrzené) vítězství Járy Cimrmana v anketě Největší Čech, je zřejmé, že Českému slavíkovi je mnoha lidmi přisuzován větší význam, než jaký skutečně má. Ta promile hlasů pro Tomáše Ortela možná někomu na kocovinu stačí, ale na otravu to není.
Takže na otázku, co o nás výsledky ankety vypovídají, je třeba poctivě napsat - vůbec nic. Vzorek hlasujících je tak malý, že se zcela ztrácí ve statistické chybě.
