Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Krev není voda, aneb všechno je relativní

18. 01. 2017 16:47:12
Asi je zbytečné ptát se, jestli znáte film Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách. Všichni si tedy určitě vybavíme chování plavčíka Karla Vodičky v podání Vladimíra Menšíka poté, co dostal požadovaná dvě deci krve.

Ale byl onen nefalšovaný příval radosti způsoben jen faktem, že přestal být vodníkem? Vždyť při té transfúzi sice něco získal, ale také něco ztratil a hodnotu nesmrtelnosti je obtížné posoudit.

Viděl ale někdo z nás, co to s člověkem udělá, když dostane dvě deci krve? Nejspíš odpovíte, že asi nic. Člověk většinou dostává transfúzi krve při operaci. Je tedy v umělém spánku, a když se probere, neví, jestli nějakou krev dostal a má asi jiné starosti, než to zjišťovat.

Když o stejné množství krve člověk přijde, z vlastní zkušenosti vím, že se nestane prakticky nic. Dávám krev už desítky let. Pamatuji doby, kdy se nás vždy ráno ve frontě před transfúzní stanicí vinohradské nemocnice sešly stovky, i takové, kdy nás bylo jako do mariáše, někdy jen lízaného. Odběrů mám tolik, že se pro mě staly rutinní záležitostí. Věcí natolik běžnou, že po odběru okamžitě odcházím do práce, protože mi připadá nefér, aby mi můj zaměstnavatel proplácel náhradu mzdy za celý den, když z toho sám nemá žádný užitek. Kdysi jsem se po ranním odběru krve odpoledne téhož dne zúčastnil běžeckého závodu. A snad i proto, že jsem se na začátku, nevěda přesně, jak se mé tělo vyrovná s úbytkem krve při delší zátěži, šetřil, jsem ten závod na dvanáct a půl kilometru nakonec vyhrál.

Nebyl to nijak důležitý závod; jen obyčejný pouťák, jakých se u nás za rok odběhnou stovky. Reprezentanti se na ně zrovna nehrnou, a tak vyhrál jednooký. Píšu to jen proto, abych doložil, jak nepatrný vliv má na zdravého člověka úbytek přibližně poloviny litru krve.

Ale teprve před pár dny, shodou okolností asi deset dnů poté, co jsem svou krev daroval (snad zatím) naposledy, jsem na vlastní oči viděl, jak to vypadá, když člověk krev přijímá.

Nebylo to při operaci nebo po ztrátě krve při nehodě, takže příjemce byl při vědomí. Lékaři zjistili, že u mého spolupacienta neprobíhá krvetvorba tak, jak by měla, a tak mu pro zlepšení krevního obrazu dali transfúzi - ne celou dávku jako při odběru, ale řečeno slovy ze zmíněného filmu „asi tak dvě deci“. Mám to v oku, protože transfúze proběhla ze stejného plastového obalu, do jakého se krev odebírá.

Kdybych to neviděl na vlastní oči, nikdy bych nevěřil, co může přijetí tak malé dávky krve s člověkem udělat. Neprojevil sice zájem jít se proběhnout do Stromovky, ale jeho proměna, to pro mě byl malý zázrak.

Z apatického starce, který většinu času prospal, byl najednou docela hovorný společník. Vyprávěl mi o svém životě a živě se zajímal o to, co dělám já, a zlepšení jeho stavu i nálady bylo zjevné až do mého odchodu z nemocnice. Můj pobyt v nemocnici tak nakonec byl mnohem zajímavější, než jsem očekával.

Přestože to pro mě byl zážitek až neskutečný, váhal jsem, jestli o něm mám vůbec psát, nebo jej brát jako svou vnitřní odměnu za těch přibližně padesát litrů krve, které už z mých žil za ta léta vytekly, ale nakonec jsem se rozhodl informovat i jiné dárce, kteří to štěstí vidět na vlastní oči, jak užitečná může být jejich krev, neměli.

Dárců krve je stále nedostatek. Je sice pravda, že se dnes lékaři snaží operovat tak, aby krev téměř nepotřebovali, a docela pokročilo i hledání její náhrady, ale zatím se nikomu nepodařilo a asi hned tak nepodaří najít náhradu ve všech jejích funkcích.

Počet dárců dnes zase roste a podle mého odhadu se pohybuje někde v půli mezi mými začátky a mariášovými seancemi z počátku devadesátých let minulého století, ale dárců krve je stále nedostatek. Já jsem blízko konce své dárcovské „kariéry“, i když zatím nevím, jestli pár let před nebo těsně za ním, ale jsem rád, že jsem viděl, co krev umí. A ještě radši budu, pokud moje zkušenost někoho přesvědčí, že darovat krev není tak špatný nápad.

Autor: Emrich Sonnek | středa 18.1.2017 16:47 | karma článku: 19.19 | přečteno: 315x

Další články blogera

Emrich Sonnek

Kam směřují naše banky?

U tří přepážek pro výdej hotovosti ani noha, za nimi ovšem taky ne. K nudě srovnatelné s horkým nedělním dopolednem na opuštěné zapadlé vsi, z níž dávno odešli všichni činorodí jedinci, chybělo jenom bzučení much.

27.9.2017 v 17:52 | Karma článku: 19.06 | Přečteno: 581 | Diskuse

Emrich Sonnek

Adolf aneb nomen – omen

Jsou jména, která sice kdysi byla oblíbená, ale pak se některý z jejich nositelů zapsal do dějin tak neblaze, že to zkazil i všem sympaťákům a jejich výskyt klesl až k nule. A právě k takovým patří jméno Adolf.

17.6.2017 v 15:31 | Karma článku: 19.66 | Přečteno: 582 | Diskuse

Emrich Sonnek

Marcelám k svátku

Už od začátku roku se na Facebooku každý den objevují verše věnované těm, které a kteří právě slaví svátek. Nabízím Vám aktuální ochutnávku:

20.4.2017 v 16:50 | Karma článku: 13.71 | Přečteno: 206 | Diskuse

Emrich Sonnek

Blues

V Centrálním parku volně navazujícím na Prokopské údolí je menhir obklopený třinácti stromy podle keltského lunárního kalendáře. Jako všechny ostatní menhiry připomíná postavu. Ale co ta postava drží v levé ruce?

12.4.2017 v 15:16 | Karma článku: 13.37 | Přečteno: 195 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jaroslav Herda

Dementi!

Mohou splnit naše očekávání? Mohou nás pozitivně překvapit? Obávám se, že ne. Zdá se, že slova byla napsána po zralé úvaze a řádně a pečlivě doložena.

21.11.2017 v 18:29 | Karma článku: 9.66 | Přečteno: 486 | Diskuse

Pavel Vávra

Sex je motor, sex je zbraň.

Posouváním a znejasňováním hranic "přípustného" ničíme možnosti pro seznamování, ale také ničíme motor lidské civilizace a lidství tím, že "přiléváme do benzínu vodu". A dříve nebo později se ten motor zadře.

21.11.2017 v 18:05 | Karma článku: 17.77 | Přečteno: 417 | Diskuse

Tomáš Flaška

Měli bychom být za invazi v roce 1968 vděční

"Československo by mělo být Sovětskému svazu za rok 1968 vděčné: historie pražského jara." Tento článek vyšel v den návštěvy prezidenta Zemana v Rusku na serveru Zvezda.

21.11.2017 v 16:09 | Karma článku: 37.71 | Přečteno: 1180 | Diskuse

Jiří Turner

Konverze od ateismu k ateismu

Moudrost náboženství by měla patřit celému lidstvu, i těm nejracionálnějším z nás, a zasluhuje, aby si jí i její největší odpůrci zaobírali. Náboženství je příliš užitečné a vlivné, než aby se mohlo zcela přenechat věřícím.

21.11.2017 v 15:23 | Karma článku: 12.84 | Přečteno: 479 | Diskuse

Alena Kulhavá

Jak fakenews a nepravdy ovlivňují nejen výsledky parlamentních a prezidentských voleb v ČR

Pravda zvítězí platí skutečně až při pohledu tváří tvář smrti a někteří i to obejdou a pak je otázka, co prožívají potom (pokud vezmeme zkušenosti různých náboženství pouze jako teoretické možnosti). Je odpovědnost na politicích?

21.11.2017 v 14:31 | Karma článku: 14.74 | Přečteno: 673 |
Počet článků 151 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 947

Přiznávám, že nic z toho, co jsem napsal, píšu nebo se chystám napsat, není pravda, ale jen můj pohled na věc. Jediná jistota, kterou vám mohu poskytnout, je, že četbou mých textů přijdete o větší než malé množství svého času.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.