Překvapení (4. část)

12. 07. 2018 16:07:37
„A proč vás mám v rodném listu jako svou matku?“ zeptal se namísto toho, ale byl to spíše výkřik zoufalství. Nečekal, že by se mu od té pološílené ženy mohlo dostat logického vysvětlení.

Je slunečné sobotní dopoledne a Petr se s napjatým očekáváním věcí příštích blíží k místu, kde by měla bydlet jeho matka. Už z dálky vidí třípatrový dům s rovnou střechou. Světle hnědě natřené lamely zakrývají zateplení a do očí bijí zřejmě nedávno vyměněná plastová okna. Pokud správně četl mapu na internetu, jejich matka by měla bydlet hned v prvním vchodu. Ve čtvrtém si někdo asi v bývalé kočárkárně nebo sušárně otevřel malý krámek s potravinami.

Do Vimperku se zase vypravil sám. Lucie sice naléhala, ale nakonec ji přesvědčil svými argumenty: „Vždyť vůbec nevíme, jak na nás bude reagovat. Neznáme její zvyky; třeba na ni budeme celý den čekat. Pokud ji najdu a bude vstřícná, domluvím se s ní na schůzce a pak pojedeme spolu.“

Upřímně řečeno, moc na tu schůzku nevěřil. Musí opatrně sondovat půdu a sám nic neprozradit o svém současném vztahu s Lucií.

Pomalu došel ke vchodu. Prohlédl si jména na zvoncích a našel tam jméno své matky. Krátce zatlačil a trošku poodstoupil, aby viděl na okna nad vchodem. Ale nic nenarušilo ospalé ticho, které tu panovalo. Zkusil zazvonit znovu, tentokrát déle, ale zase bez výsledku.

Došlo na jeho slova. Matka je kdovíkde a jemu nezbývá, než se tu někde poflakovat a čekat, jestli se vrátí. Ale když už je tu ten krámek, zajde si do něj koupit aspoň něco k pití. A možná tam budou vědět i o matce.

Když došel k obchodu, zrovna z něj vycházela starší žena s taškou. Podívala se na něj, zdálo se mu, že se trochu zarazila, ale pak jej minula a pokračovala v cestě.

Vešel dovnitř, pozdravil a rozhlédl se. Krámek byl doslova přeplněn zbožím, ale zákaznice tu byla jediná. Prohlížela si zeleninu a prodavačka trpělivě čekala, až si vybere.

„Dobrý den, máte nějaké přání?“

„Vyberu si něco k pití,“ odpověděl přecházeje do rohu, kde byly naskládány balíky různých vod: „ A nevíte náhodou, kde bych našel paní Novákovou?“

„Nováková? To mi nic neříká.“

„Je to pár dnů, co se sem přistěhovala,“ upřesnil Petr.

„No tak to jste se s ní málem srazil ve dveřích. Teď zrovna odcházela,“vložila se do rozhovoru zákaznice.

Petr na nic nečekal a vyběhl z krámku. Jeho matka už stála u dveří a sahala pro klíče.

Doběhl k ní: „Dobrý den, Vy jste Jitka Nováková?“ chtěl se ujistit. Nějak se mu to nezdálo. Nešlo jen o to, že vlastně nic necítil, ale téhle ženě by hádal tak k šedesáti, kdyby jí chtěl lichotit. Stále ještě měl v paměti její spolužačku z Benešova. Tušil, že bezdomovecký život člověku na kráse nepřidá, ale nečekal, že je to tak drsné. Ale rodiče si nevybíráme.

„A co po ní chceš?“

„Já jsem Petr.“

Na ženu to zjevně neudělalo žádný dojem.

„Váš syn Petr,“ řekl důrazněji. Přirozeně jí začal vykat; tak cizí mu připadala.

„Nemám syna,“ odpověděla beze stopy emocí.

„Vy nemáte dětí?“ zeptal se. Copak je to celé nějaký velký omyl? Vlastně by měl být rád. Pokud to není jejich matka, oni nejspíš nejsou sourozenci. Ale co tedy jejich rodné listy? Spiknutí matrikářů? Tomu nikdo neuvěří. Spíš je ta žena nepříčetná.

„Mám jenom dceru...“

„Lucii,“ už chtěl doplnit Petr, ale včas se zarazil. Nechce přece prozradit, že se s Lucií zná. Ta žena je sice asi úplně mimo, ale co když to jen hraje.

„A proč vás mám v rodném listu jako svou matku?“ zeptal se namísto toho, ale byl to spíše výkřik zoufalství. Nečekal, že by se mu od té pološílené ženy mohlo dostat logického vysvětlení.

„Jmenuje se Lucie,“ dokončila žena: „když mi ji přivedeš, vysvětlím ti to."

Autor: Emrich Sonnek | čtvrtek 12.7.2018 16:07 | karma článku: 15.92 | přečteno: 412x

Další články blogera

Emrich Sonnek

Daj-li medaili

Ještě stále žijí mezi námi. Ubývá jich, ale ještě stále tu jsou. Poslední hrdinové a hrdinky druhé světové války. A člověka někdy nemile překvapí zjištění, že někteří z nich za své činy dodnes nebyli Českou republikou oceněni.

5.11.2018 v 16:18 | Karma článku: 18.00 | Přečteno: 324 | Diskuse

Emrich Sonnek

Má smysl slavit?

Svou nejprotáhlejší podobu a největší rozlohu si Československá republika udržela pouhých sedmnáct let - do přijetí Mnichovského diktátu.

28.10.2018 v 1:18 | Karma článku: 16.01 | Přečteno: 457 | Diskuse

Emrich Sonnek

Dementi z Pražského hradu

Sdělovacími prostředky a sociálními sítěmi se valí lavina očerňující slovník hlavy státu. Hrad se proti této kampani ostře ohrazuje. Došlo pouze k selhání techniky. Zatím zjišťujeme, zda to byla technika hlasová, nebo přenosová.

18.10.2018 v 14:13 | Karma článku: 19.48 | Přečteno: 854 | Diskuse

Emrich Sonnek

Nadváhou k prodloužení života?

V těchto dnech vydala řecká vláda nařízení, které obézním turistům zakazuje jezdit na oslech. Nebozí ušatci, kteří byli jako dopravní prostředek používáni po celá staletí, trpí pod tíhou otylých návštěvníků jako zvířata.

12.10.2018 v 16:19 | Karma článku: 26.51 | Přečteno: 2723 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Robert Huneš

Naděje mlčící většiny se proměnila ve skutečnost

Vnímám události posledních několika dnů. Ano, měl jsem pokušení, tváří v tvář oněm lidským i politickým přešlapům, psát o tomto dění, neboť nahrávka na hodnotový smeč je velká. Ne.

16.11.2018 v 18:42 | Karma článku: 6.53 | Přečteno: 189 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Otupěl jsem?

Možná jsem jen prozřel. Jednoduše mne to nebaví. Sledovat dnes média je náročné, každou chvíli je na tapetě někdo jiný. A hned to vyvolá humbuk.

16.11.2018 v 17:52 | Karma článku: 13.07 | Přečteno: 158 | Diskuse

Martin Hatala

Pořad Moje tvář má známý hlas je úchylárna

A mohl bych napsat, že úchylárna na entou, protože: Herci a herečky se tam snaží napodobovat kohosi, respektive změnit vlastní zjev a zpěv na někoho jiného. Už to se ve své podstatě neztotožňuje s názvem pořadu, protože při

16.11.2018 v 13:52 | Karma článku: 32.08 | Přečteno: 1360 | Diskuse

Jindřich Kubánek

Zkreslené vidění - Právo a spravedlnost

Ilustrovaný podčárník aneb zamyšlení nad některými jevy v životě pozemšťanů a vztahy, které se jich nějakým způsobem týkají.

16.11.2018 v 13:30 | Karma článku: 9.56 | Přečteno: 292 | Diskuse

Michal Seidl

Adopce dětí neheterosexuálními menšinami

Už delší dobu se řeší téma práv neheterosexuálních menšin k adopci dětí. Ačkoli je toto téma hodně citlivé a složité, můj blog bude myslím velmi stručný.

16.11.2018 v 10:58 | Karma článku: 25.69 | Přečteno: 890 | Diskuse
Počet článků 182 Celková karma 19.10 Průměrná čtenost 905

Přiznávám, že nic z toho, co jsem napsal, píšu nebo se chystám napsat, není pravda, ale jen můj pohled na věc. Jediná jistota, kterou vám mohu poskytnout, je, že četbou mých textů přijdete o větší než malé množství svého času.

Najdete na iDNES.cz