Dvojsmyslnosti se člověk mohl a musel bránit, a tím se lid také bavil. Byly to často v hospodách velké estrády. To lid ještě držel pohromadě a jeden nezáviděl druhému. Také nebylo co závidět, všichni jsme měli velké lejno

Snad jen, že se dnes mnohým to lejno spíš přestěhovalo do jejich hlav

Normalizace byla zákeřná. Nepodobala se navenek padesátým létům s jejich masovým zatýkáním, monstrprocesy a pracovními lágry. Byla naoko méně brutálním, postupným utahováním oprátky.

Pane Emrichu, díky za Váš článek.

Já děkuji za návštěvu.

Musím říci, že mě ty současné diskuze o normalizaci sice baví, protože ej k čemu se vyjadřovat, ale současně kroutím hlavou nad jejich smyslem.

Nepochopím totiž, proč je nutné neustále přehánět. Tehdejší nedostatky, perzekuce a podobně. Jistěže existovaly, ale pouze v nějaké míře. Nelze tedy říci, že ten poměr je 100:00 (nyní vše, tehdy nic), ale, že je, pro každou oblast rozdílný.

Tak třeba ve hmotném zajištění tento režim vede, ale v životním klidu zoufale ztrácí. Ještě jednou se pokusím učinit ten příměr pomocí osobních automobilů.

V roce 1983 jsem si, ostatně bez fronty a jakéhokoli pořadníku, ale v Příbrami, ne v Praze koupil vůz Wartburg Combi (v Praze kombíky neměli, jen limuzíny). O to auto bych si dnes ani koště neopřel, ale vůbec nepamatuji, že bych s ním byl kdy v servisu.

A v roce 2006 jsem si v Německu koupil 6,5 roku starý vůz BMW 540i (8 válců, 4,5 litrů, 210 kW). Při vnějším srovnání obou těch vozů prohrával Wartburg výrazně na body.

Ale, co se týče nákladů a starostí, tak, zatímco o tom Wartburgu jsem vlastně vůbec nevěděl, tak do BMW jsem za těch 12 let nastrkal do oprav a údržby, pohonné hmoty nepočítám, asi tak 200.000,-, možná víc. V průměru tak každých 6 měsíců v servisu.

A přesně tak je to i s tím životem za normalizace. Při vnějším pohledu nic moc, ale nic moc z obou stran. To znamená, že nejenže jsme měli méně, ale my jsme museli i podstatně méně odevzdávat.

A proto si myslím, že když někdo řekne, že za normalizace žil lépe, než dnes, má asi pravdu. A to prostě proto, že on to tak cítí a jakékoli propagandistické žvásty na tom nemohou nic změnit.

Jenže v demokratickém světě jste si mohl koupit obdoby wartburgů (ovšem daleko lepší - a v desítkách provedení), dále vozy střední třídy, luxusní, sportovní, terénní, užitková, kabriolety...

Emrichu, z dálav karma a poděkování. Zažili jsme to všichni a ti co píšou, že to tak nebylo, tak prostě lžou nebo už nadobro ztratili paměť.

A, jak to, pane doktore "nebylo"?

Máte pravdu a ještě jste na pár věcí zapomněl, třeba na otravnou všudypřítomnpu propagandu nebo reálnou nemožnost podnikat.

Ale přesto všechno si pod slovem "trpět" představuji něco jiného, než to, co se nám dělo v 70. a 80. letech. Zrovna včera jsem viděl dokument na ČT2 "Po Hitlerovi" nebo padesátá léta u nás či řádění bolševika v SSSR.

Za normalizace jsme opravdu netrpěli, strádali, to ano, ale netrpěli jsme hlady, ztrátami bližních atd.

I Vy máte pravdu. V každé době a v každém systému se někomu žije výborně, většině relativně slušně, někomu hůř a někomu mizerně. Můj text nemá ambice být vyčerpávající analýzou tehdejší skutečnosti. Byl, jak je ostatně zřejmé už z perexu, reakcí na jiný článek a jen zcela lehce na základě osobních vzpomínek naznačuje, že důvodů (mírně řečeno) k nespokojenosti bylo dost. Jistě, existovaly i horší systémy, jak v dávnější minulosti, tak souběžně.

Ale to, že někde bylo nebo je i hůř, ještě neznamená, že je vlastně všechno v pořádku.

Omlouvat režim, v němž kompletně všichni lidé měli holou řiť a ještě si ji nemohli ničím ani vytřít, jako krátkodobým výpadkem, tak to už chce buď silnou osobnost, nebo dávku meprobamat.

Gratulace jeho dealerovi.

Vám karmu.

Ale tehdy bylo nepoměrně méně lidí se záporným majetkem, tedy zadlužených nebo dokonce v exekuci.

,,Za normalizace, jó to byly časy". Copak normalizace, ale padesátky, jo, to byly časy. Jen si tak říkám, kolik ze současných expost partyzánu přišlo o své časy, kdyby v těch padesátkách žili. To by tehdejší placht. výtisk boševického plátku ani nestačil jejich ,,díla" publikovat

A což teprve ve třicátých letech v SSSR, v KLDR za dynastie Kim nebo v Kambodži za vlády Pol Pota! Proti tomu je normalizace úplné sanatorium:

Tak se nám zde úroveń ,,zvedá". A bloger do blogera mydlí, když už nemůže židlí, alespoń virtuálně. Se zadkem svým u svýho komplu na svojí židliTaky svoboda. V tom líp než dřív se také máme

A zvedá se i úroveň diskuse.

Ode mne karma. A už se těším na minus od Radima Kacíře.

Netrvalo to dlouho, zdravím Radima.

Asi mě mnozí ukamenují, ale přes to, že zde byl policejní stát, nedostatek zboží, totalita, tak to mělo jednu výhodu. Vznikla zde subkultura, která nemá nikde ve světě obdoby. Lidé se naučili věřit tomu co vidí a ne co píší noviny. Dokáží říci svůj názor, aniž by se skrývali za politickou korektnost.

Pro mě normalizace znamenala svobodu ve smyslu dělat něco co je zakázané. Mantinely byly vymezené jasnou čárou. My a oni. Dnes si říkám, jaký je dnes rozdíl mezi politickou nesvobodou, kdy se nebyla politická svoboda a byl materiální nedostatek a politickou svobodou, kdy stačí říci něco co je všeobecné tabu a vyhazuje se ze škol, ze zaměstnání jako v USA se to stalo Dr.Kenneth Howelovi, stíhají se lidí pro svůj náboženský a politický postoj jako v Kanadě Mary Wagner, snaží se o vyloučení ze strany jako v Německu Thilo Sarrazin? Kdy jsou lidé ostrakizováni a vláčeni v novinách a zavřeni na politickou objednávku jako Tommy Robinson? Svoboda totiž není v tom, že si mohu koupit co chci, není ani v tom, že si mohu říci co chci, svoboda je v tom, že můj názor je respektován a nikdo mě za něj nestíhá.